Určitě jste zaregistrovali ten pokerový boom, který nás ochromil. V televizi je každou chvíli partička hráčů hrajících si s žetony a poučujících nás o tom, zda-li určitou sázku dorovnat či vsadit all-in (všechny žetony) či ne. Dokonce se dostal poker i do reklamy nejen na různé internetové herny, ale i na jeden nejmenovaný supermarket, který této pokerové euforie správně využívá.
Chtě nechtě jsem se do pokerového komunity dostal též, již je to nějaký pátek, co holduji hře zvané no limit exas hold’em poker. Čím to? V těle mi koluje krev hazardéra a gamblera, a tak k pokeru nebylo daleko. Proč to zmiňuji?
Určitě jste totiž také zaregistrovali na různých portálech nějaké diskuse či články o tom, že parlament rozhoduje o tom, jestli poker je hazard či není. Vznikla dokonce i petice proti tomu, aby byl poker takto „odsouzen“ resp. zařazen do škatulky k ruletě, forbesu (hracím automatům) a podobným hazardním hrám.
Co se týče mé osoby, tak poker vyřešil můj problém s gamblerstvím. A jsem si jistý, že takto pomoci může spoustě dalším lidem. S klukama jsme vyráželi do hospody či na páteční/sobotní tah a kromě standardní útraty za nějaké to pití případně jídlo, jsem většinou nechal i dost peněz za hraní. Ano, je to zábava a proč tam pro srandu nějakou korunu nestrčit, člověka to chvíli baví a může při shodě okolností i nějaké peníze vyhrát. Nicméně u velkého počtu lidí se toto může rozvinout špatným směrem a hraní přeroste v závislost, a tak dále a tak dále. Nechci vás zahlcovat klasickými definicemi o tom, jak se z člověka může stát závislák. Ale základem je to, že strkáním peněž do těchto nastavených a předem nadefinovaných automatů s mizivou šancí na výhru, jde člověk dlouhodobě do mínusu. To je fakt. Pak z toho můžou vznikat problémy, a to nejen finanční.
Poker u mě vyřešil to, že jednak pohltil můj chtíč po hazardu či gamblu a druhak po určité chvíli, kdy jsem věnoval pokeru dost času (hlavně učení se strategii hry, taktice či zkoumání charakterů hráčů a jejich chování), též vyřešil moji finanční situaci, lépe řečeno změnil moji dlouhodobou křivku finančního toku z červených čísel do zelených a můžu říct, že za rok a půl hraní pokeru jsem skutečně v plusu. Nejenže jsem tedy přestal zbytečně strkat peníze do hracích automatů či rulety, ale zároveň jsem se stal součástí pokerové komunity, která se snaží peníze zhodnocovat správným hraním pokeru a kontrolovat tak své hazardérské choutky.
Pokud toto není jedno z řešení, jak odlákat lidi od hazardu a ukázat jim cestu, jak zvládnout svoji úchylku, tak nevím, co jiného by mohlo být řešení.
Spousta z vás si může říct, že když je někdo gambler, tak je prostě jen blbec, kterej si neumí říct ne. Ale ona je to nemoc, kterou kolikrát člověk nemůže zvládnout sám. A nejde o to, že by to bylo proto, že je labilní. Podle mě se s tím člověk narodí, v určité fázi svého života se s hazardem potká a od té doby mu neuteče. Má to v genech.
Poker je jedna z věcí, která může gamblera vyléčit, potlačit u něj akutní, řekněme, záchvaty nebo absťáky po hraní a navíc mu dá řád, kterým se může řidit a svůj „gamble mód“ tak kontrolovat. Samozřejmě, že to chce alespoň trochu vůle, ale určitě daleko méně než když gamblerovi řeknete, že nesmí sáhnout na jediný automat či jinou hazardní hru.
Že je poker hra, kde rozhoduje hlavně um a ne jen štěstí, je jasné a není to předmětem tohoto článku. Ani nechci někoho podněcovat k tomu, aby si myslel, že poker by neměl být hazard. Chtěl jsem jen říci, že je to cesta, jak nebýt gambler.
Mějte se a good luck gambleři 🙂