Reklama
 
Blog | Jan Langi

Láska?

ležím v posteli a přemýšlím, jak definovat moderní lásku...

Ležím v posteli a přemýšlím, jak definovat lásku. Vlastně ne. Vím,  co je to láska. Láska je spojení dvou lidí, kteří  jsou zaslepeni vzájemnou přitažlivostí ať už fyzickou či duševní vůči okolnímu světu. Nemusíte souhlasit, ale nezažili jste ten pocit, kdy jste v objetí s tím, koho právě milujete a nic jiného na světě vás v tu chvíli nezajímá? Každý z nás to musel zažít. Ležíme v posteli se svojí láskou a najednou zmizí ten stres ze zítřejšího vstávání do školy či práce, kde vás čeká náročný úkol v podobě písemky, zkoušky resp. problém při řešení pracovního projektu, který nám v tu chvíli objetí s naším miláčkem připadá malinkatý a neviditelný. Všichni jsme zažili, co je to láska, zažili jsme dobu, kdy jsmebyli slepí k ostatním a také známe určitě i to procitnutí, kdy se nám oči otevřely a najednou jsme se vrátili do kruté reality s pocitem, že láska je vlastně jen vztah o kompromisech a konečně si začínáme připouštět, že budeme muset něco obětovat, spoustu věcí akceptovat, uznat a pár věcí začít tolerovat, a to nemluvím o nějakých nekonkrétních věcech. Ve vztahu musíme po určité době, kdy partnera přestane bavit přetvařovat nebo schovávat se nakonec i v těch nejintimnějších oblastech, začít tolerovat tomu druhému jeho vrtochy, akceptovat jeho nálady či zvyklosti a nakonec obětovat svůj čas, svůj drahocenný čas mládeneckého života. Ano dámy, my muži máme náš volný čas velmi drahocenný a ten vám musíme obětovat. Po pravdě nikdy jsem doteď nepochopil, že ženy neinklinují tolik jako muži k tomu, aby měli ve vztahu prostor pro vlastní, jak to říct, pro vlastní potřebu, kdy člověk si chce pár věcí promyslet, kdy si chce odpočinout, kdy si chce prostě na chvíli oddechnout a nechce být nikým rušen. Je to jako když jste dítě, které přijde unavené ze školy a maminka či tatínek ho otravují, aby si uklidil pokojíček, ale vy teď zrovna nemáte nejmenší náladu a chcete se jen v pokojíčku zavřít a být nikým nerušen. Přesně tento čas my muži potřebujeme i v dospělosti, lépe řečeno v dospělém věku, ne každý z nás totiž do dospělosti vyzraje.

Omlouvám se, nechal jsem se unést a nahlížel jsem teď chvíli na spojení dvou lidí pouze chlapskýma očima. Na druhou stranu, jsem chlap, takže se asi nevyhnu chlapskému postoji i v dalších odstavcích, nicméně ženský pohled na věc mám taky a není jen z mé hlavy, ale pochází z hlav slečen, které se mnou chvíli či déle byli na jedné cestě životem. Možná by se jim nelíbilo, že si jejich pohled budu vykládat po svém, ale co, aspoň si dámy udělají názor na to, jak je obyčejní muži chápou. Nebo chtějí chápat?

Bude dost těžké udržet základní myšlenku, aniž bych neodbíhal k vedlejším psychologickým hrátkám, které tyto myšlenky vzbuzují, ale vraťme se k té původní. Je láska skutečná nebo je to jen přežitek z romantických filmů nám servírovaných hollywoodskými scénáristy a režiséry? Myslím si, že nebýt romantických filmů, člověk by nebyl tak naivní a neměl taková očekávání a nesnil by tak o dokonalé ženě či o princi na bílém koni. Jenže kdo by chtěl, aby mu byly ukradeny iluze, sny a představy o dokonalém souznění, o dokonalém partnerovi nebo alespoň o partnerovi, který vás bude mít rád? Já bych rozhodně o toto přijít nechtěl a raději budu snít a žít v nevědomosti než abych si přiznal skutečnost, že takhle to v životě ani ve vztahu nefunguje nebo hůř, že mě toto nikdy nepotká.

Reklama

A takzvaná láska, která nejvíce srší, dovolím si tvrdit, mezi 3. až 15. měsícem vztahu se dá zažít aspoň dvakrát v životě, a to nás, kteří sníme o dokonalém soužití , bude povzbuzovat dál a dál v našem úsilí o zažití lásky. Teď jsem možná někoho urazil tím časovým horizontem udaným pro lásku. Říkám takzvaná láska a mám na mysli to nadšení z partnera, to prvotní zapálení. Ano, říkáme tomu láska dokud si několika takovými zapáleními neprojdeme a nezmoudříme, dokud nezjistíme, že tyto zapálení posléze vyhasínají, a že opravdu málokdy zbyde něco víc než jen zklamání. Láska jako taková pravděpodobně nemá svoji definici a její podoba se utváří spoustu let. Je ovlivněna mnoha faktory jako je stereotyp, denní rutina, práce a v neposlední řadě váš přístup a postoj k partnerovi, k životu a k sobě samému.

O tom je to hodně. Postoj k životu. Skrývá se za tím víc než si uvědomujeme. Jsme totiž to, co si vybereme, že budeme. Náš postoj samozřejmě ovlivněn naší povahou, ale kolikrát právě naše povaha určuje to, jak se na nás ostatní dívají. Vemte si, že svojí povahu se ale budete snažit změnit postojem. Ten dokáže neuvěřitelné věci. Postoj. Můžete být, kým chceme. Jen se upněme k zapšklému bručounovi a můžeme jim býti bez ohledu na naší povahu, chceme-li být rejpal, můžeme jím být též. Nejlepší postoj je asi být vstřícný, upřímný a empatický člověk, který je zároveň společenský a aktivní. Toto vše můžeme být, když si ujasníme, že ten či onen postoj zaujmeme. Řekněme si třeba, že při jakékoli příležitosti odpovíme ano, jako to bylo v jednom americkém filmu z nedávné doby. Může nám to neuvěřitelně změnit život. Ale abych nesahal jen do kinematografie a čerpal z reálných zdrojů. Za velkou louží je populární například filosofie FISH! Tato filosofie staví na tom, že život je hra, a že vše je o tom, jaký přístup k lidem si vybereme, tak se na nás budou koukat a tak k nám budou přistupovat. Nemusíme být tím otevřeným a laskavým člověkem, abychom ho dokázali zahrát a být tak lepším člověkem. Můžete si říkat, že je to přetvářka, ale i přetvářka nás může pomalu ale jistě transformovat do jiného povahového typu člověka. Už jsem toho řekl moc a skáču od jedné věci k druhé. A to bych toho ještě chtěl tolik říct, ale bylo by to zmatené…tak zas příště…

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama