Reklama
 
Blog | Jan Langi

Hon na sen

Existuje chlapec. Chlapec, který měl sen. Sen, který zapomněl. Ten sen ho uchvátil, držel ho v napětí, dokázal ho odzbrojit, vyrazit mu dech, dát mu chuť do života. Ten sen byl kdysi jasný a čitelný. Teď je to už jen sen. Je zamlžený. Chlapec si ho nedokáže vybavit. Cítí ho, vybaví si emoce a pocity, když nad ním přemýšlí. Nedokáže ho však zpracovat, nedokáže ho interpretovat dál. To ho drásá a zmítá to ním. Zaráží prsty do svých dlaní, jak zatíná pěst, když si chce vzpomenout, ale nepomáhá to. Mlátí si dlaní do hlavy avšak hlava mu neodpovídá. Zběsile tancuje po místnosti, dupe do dřevěné podlahy nepravidelně a bez hudby. Avšak v hlavě mu jen šumí a mihotají mu hlavou různé myšlenky a obrazy, nikoliv však jeho sen. Chlapec se uklidní, sedne si na svůj starší, ve výprodeji koupený, gauč a přemýšlí. Přemýšlí, co s tím. Jak ten sen najít, jak ho opět objevit a zároveň rychle zhmotnit, jak ho zachytit, aby ho už neztratil. Sedící v poloze rezignované, s roztaženýma nohama a rukama podél těla, zírající před sebe a přeskakujíc pohledem z předmětu na předmět v jeho lehce poklizeném obývacím pokoji jakoby hledal odpověď na svoji otázku přímo zde před sebou. Nakonec spočine zrakem na svém odhaleném a nevypracovaném těle, na svých spodkách, které jsou to jediné, co na sobě má a vzdá se. Vzdá se, protože pohled na něj mu říká, že ten sen je pryč, a že si nezaslouží, aby ho zase objevil. Vždyť nic pro to nedělá.

Nic.

Jen tu bloudí po místnosti.

Kde je?  Ten sen. Říkám si v duchu.

Nesluší mi to. Vidím se v zrcadle, když jsem vstal z onoho gauče a měl bych se převléknout. Nebo aspoň obléci proboha. Kdyby mě někdo viděl, tak co si pomyslí. Neměl bych takhle vypadat. Musím začít něco dělat, abych ten sen zase našel. Cokoliv. Ale co? Ptám se sám sebe. Co musím udělat, abych zase našel tu jiskru ve mně. Vím, co tu jiskru  a co ten vyhaslý oheň, který jsem jako dítě měl, ve mně zažehne. Je to ten sen. S ním jsem byl šťastný. S ním jsem úplně jiný. Aktivní a odhodlaný. Sebevědomý a tvůrčí. Vidím všechno jasně a vím, že budu mít úspěch.

Ale nemám ho. Sen je pryč. Jen občas se v záblesku objeví na vteřinu a ztratí se než ho stihnu zachytit. Jako teď. Ten záblesk tu zase byl a chvíli jsem byl šťastný, chvíli jsem cítil, že něco dokážu. Kam se vytratil? Někde mezi pubertou a mou pátou prací jsem ho ztratil.

Ano. Už nejsem chlapec. Akorát jsem překonal věk Ježíše Krista a pomalu mi mezi prsty uniká vše, co jsem chtěl kdy dokázat.
Protože už nevidím svůj sen. A je to moje chyba. To už vím. To jediné vím, ale i to je pokrok. Přiznat si to a odrazit se od toho dál.

Mám pokračovat?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama